EN

Křehké dědictví
Lužických hor

Křehké dědictví
Lužických hor

Sedm staletí
sklářské tradice

Křehké dědictví
Lužických hor

Sedm staletí
sklářské tradice

Celých sedm staletí se krása Lužických hor zrcadlí v díle zdejších sklářů. I proto se o ní říká, že je to krása křehká. Křehká jako vzpomínky na prastaré duby střežící oblá návrší. Na sklářské cesty zakousnuté do pískovcových úbočí, na lesy plné buků, pokyvujících nevěřícně korunami nad lidským hemžením. Na divoké louky s vysokou trávou, která hebce šimrá po dlaních a šeptá o tajemstvích ukrytých v každém dalším kroku.

Sklo v krajině

Hledejte střípky sklářských příběhů rozeseté po krajině Lužických hor...

Sklářské stezky
Bývaly vyživujícím pletivem Lužických hor...
Sklářský písek
Vzít kus země, zahřát ji, fouknout do ní a přetvořit ji v nádobu plnou světla...
Čtyři živly a pátý element
Součinnost všech 4 živlů by se nejspíš při troše ...
Formy
Šedé kmeny buků v Lužihorách stoupají vysoko k nebi...
Okaté domy
Den neměl už v osmnáctém století dost hodin...
Krtince střepů
„Zakopnete“ o ně na mnoha místech krajiny Lužických hor...
Sklářské lavičky
Nenajdete je nikde jinde než na sklářských cestách...

Tak jako se lesy a louky Lužických hor třpytí ve slunci po dešti, prosvítají i z místních dějin příběhy sklářů a jejich díla

Podoby skla

Umělecké lustry

Lustry z Lužihor osvětlují konferenční i kulturní sály, paláce a velkolepá prostranství po celém světa. Najdete je, rozhoupané mořskými vlnami, na soukromých jachtách, ale i klidně a důstojně visící na veřejných místech jako jsou letiště, kostely či mešity. V jejich ověscích se odráží slunce 24 hodin denně, od Západu, přes Africký kontinent, až po blízký i vzdálený Orient.

Skleněné šperky a produkty

Tak jako kdysi, i dnes jsou Lužihory protkané sítí malých nenápadných dílniček v domech místních sklářů a sklářek, brusičů a brusiček, šperkařů a šperkařek. Jsou jich desítky, možná stovky, a s novými ročníky mladých, progresivních sklářů stále přibývají. Stačí zavolat, zazvonit, zaklepat, počkat, než ztlumí plynové kahany a hlučné brusky, a pak už jen vybírat z čerstvé nabídky tvarů a barev. 

Sklářské hutě

Na světě jich už moc není, ale tady, v Lužihorách, jich najdete na malém území hned několik. Voní i vypadá to v nich jako v pekle, a přitom tu šikovné ruce a mocná ústa sklářů přivádí na svět nebesky krásné skleněné kusy. Hutní sklo, to nejsou jen vázy, mísy, džbánky a skleničky, ale i skleněné prvky pro moderní lustry.

Umělecké sklo

Vyfoukat ze skla hlavu jelena i s majestátním parožím. Vyrobit skleněný oltář, před nímž poklekne úžasem i bezvěrec. Odlehčit skleněnými designovými prvky ta nejhonosnější sídla a rozsvítit skleněnou nádherou ta nejvýjimečnější místa na světě. Umění lužihorských sklářů se vždycky nenechává svázat formou. Umí dát hmotě svobodu a povýšit ji z účelovosti na umění.

Historické sklo

U nás v Lužihorách pořád ještě umíme vyrobit historické sklo, včetně toho nejznámějšího, lesního. Repliky číší, sklenic, džbánů a mís z dávných časů si u nás objednává celá Evropa. Dodáváme je na zámky, hrady, řemeslné trhy i do soukromých sbírek. Dozvídáme se díky tomu, jak sklo vypadalo kdysi, a uchováváme řemeslo pro další generace sklářů.

Historické lustry

Lustraři jsou v Lužihorách doma již mnoho staletí. I proto je nepředstavitelné, že by byly místní svatostánky osvětlené jinak, než právě velkolepými lustry z místních dílen. S božím pohledem zrcadlícím se ve třpytivých ověscích zdejších lustrařských skvostů se lze setkat třeba v kostele v Kamenickém Šenově, v Prysku či Jablonném v Podještědí.

Podoby skla

Poznejte rozmanité tváře skla

Historické sklo

U nás v Lužihorách pořád ještě umíme vyrobit historické sklo, včetně toho nejznámějšího, lesního. Repliky číší, sklenic, džbánů a mís z dávných časů si u nás objednává celá Evropa. Dodáváme je na zámky, hrady, řemeslné trhy i do soukromých sbírek. Dozvídáme se díky tomu, jak sklo vypadalo kdysi, a uchováváme řemeslo pro další generace sklářů.

Umělecké sklo

Vyfoukat ze skla hlavu jelena i s majestátním parožím. Vyrobit skleněný oltář, před nímž poklekne úžasem i bezvěrec. Odlehčit skleněnými designovými prvky ta nejhonosnější sídla a rozsvítit skleněnou nádherou ta nejvýjimečnější místa na světě. Umění lužihorských sklářů se vždycky nenechává svázat formou. Umí dát hmotě svobodu a povýšit ji z účelovosti na umění.

Umělecké lustry

Lustry z Lužihor osvětlují konferenční i kulturní sály, paláce a velkolepá prostranství po celém světa. Najdete je, rozhoupané mořskými vlnami, na soukromých jachtách, ale i klidně a důstojně visící na veřejných místech jako jsou letiště, kostely či mešity. V jejich ověscích se odráží slunce 24 hodin denně, od Západu, přes Africký kontinent, až po blízký i vzdálený Orient.

Skleněné šperky a produkty

Tak jako kdysi, i dnes jsou Lužihory protkané sítí malých nenápadných dílniček v domech místních sklářů a sklářek, brusičů a brusiček, šperkařů a šperkařek. Jsou jich desítky, možná stovky, a s novými ročníky mladých, progresivních sklářů stále přibývají. Stačí zavolat, zazvonit, zaklepat, počkat, než ztlumí plynové kahany a hlučné brusky, a pak už jen vybírat z čerstvé nabídky tvarů a barev. 

Historické lustry

Lustraři jsou v Lužihorách doma již mnoho staletí. I proto je nepředstavitelné, že by byly místní svatostánky osvětlené jinak, než právě velkolepými lustry z místních dílen. S božím pohledem zrcadlícím se ve třpytivých ověscích zdejších lustrařských skvostů se lze setkat třeba v kostele v Kamenickém Šenově, v Prysku či Jablonném v Podještědí.

Sklářské hutě

Na světě jich už moc není, ale tady, v Lužihorách, jich najdete na malém území hned několik. Voní i vypadá to v nich jako v pekle, a přitom tu šikovné ruce a mocná ústa sklářů přivádí na svět nebesky krásné skleněné kusy. Hutní sklo, to nejsou jen vázy, mísy, džbánky a skleničky, ale i skleněné prvky pro moderní lustry.

Jazyk sklářské huti

Tajemné zkratky a cizí slova. Vyznáte se ve sklářské hantýrce? Slovník vám otevře náruč do denního života v huti.

Šichta & fajrumt

Mléčný závoj ranní mlhy teprve líně odkrývá vrcholky Lužických hor a ve sklářské huti už se dávno pracuje. Jako v mraveništi se to tu hemží od pěti ráno. V létě ještě dřív. Aby se mohlo jít domů, než se horko u rozpálené pece nebude dát vydržet. I proto musí skláři pořád a hodně pít. Doplňují, co vypotí za osmihodinovou šichtu. Šichta končí "fajrumtem" (Feierabend) okolo druhé odpolední.

Kleslo & pruba

Než sklářům začne den, sklářská pec už pořádně žhne. Sklo ve velké pánvi uvnitř pece se táhne jako kaše. Je už obarvené a zbavené všech nečistot. Ty se z povrchu skelné kaše stahují kleslem. Jakmile je nachystáno, udělá se pruba. Z pánve se na píšťalu nabere hmota skla a foukne se do ní. Aby se vidělo, kolik je v něm nečistot a vzduchových bublin.

Huťafle / huťky

Huťafle se dobře vykopávají, když do nich spadne rozžhavený střep. Kožené pantofle přetažené až přes nárt a s větracími dírkami jsou ideální obuví na verštat. Nekloužou na ochozené prkenné podlaze, chrání chodidlo před popálením a jen tak se nepropíchnou. Když předák nahoře na verštatu dupne huťaflí o zem, dává tím zadákovi pod sebou signál, aby otevřel bukovou formu. Sklo na píšťale je vyfouknuté a získalo svůj tvar.

Verštat

Taneční sál sklářů. Vyvýšené podium z dřevěných fošen kolem sklářské pece. Ráno před šichtou se podlaha verštatu poleje vodou. Smyjí se nečistoty z předchozího dne a začíná se nanovo. Kroky, otočky, dupání, je to vážně jako tanec. Předák udává tempo a ostatní se ladí podle něj. Nabrat sklovinu na píšťalu, předfouknout baňku, opracovat ji svalákem a předat mistru k dofouknutí. Zadák pod podiem mezitím už otvírá bukovou formu, ve které vzápětí v oblaku páry mizí sklo točící se na píšťale, teď už v rukou mistra.

Díra & zobák

Ať vás ani nenapadne hrozit sklářům peklem. Vysmáli by se vám. Koukají do něj dírou v peci celou šichtu. Když se zrovna nenabírá sklovina, díra se zavře plackou. Při práci se placka odsune a ze strany se přišoupne zobák. O jeho zářezy si sklář opře dlouhou píšťalu, kterou nabírá roztavené sklo z pánve uvnitř výhně. Aby ho dvanáctisetstupňový žár z pece nesežehl, zakryje se přitom díra zčásti santychlem.

PÍŠŤALA

Hlavní náčiní sklářů. V jejich rukou někdy vypadá spíš jako klarinet nebo pozoun. A pro to, co na ní pomocí lidského dechu z rozžhavené hmoty vzniká, míváme stejné nadšení, jako pro hudební tóny. Sklář musí vědět, jak do kovové píšťaly fouknout, aby skleněná bublina na jejím konci přesně vyplnila tvar bukové formy. Dlouze se nadechuje ústy a zkušeně dávkuje výdech. Podle velikosti a váhy toho, co chce vyrobit, si sklář volí i tloušťku píšťaly a náustek.

Truml

Úzká kruhová pícka umístěná v huti často mimo verštat. V ní se znovu rozžhaví již vyfouknuté sklo, na kterém je potřeba dodělat třeba hrdlo pro nalévání. Ostré okraje vzniklé po odpuku z píšťaly žárem v trumlu zase změknou, zaoblí se a kulatým šoršálem se pak může vytvarovat hubička nebo hrdélko.

Burgulec

Neboli svalák, podle toho, že se v něm sklo sválí do hrubého tvaru, předtím, než se vloží do formy k dofouknutí. Bez svaláku a dalšího vercajku, jako šajpálky, kulmy, kapráku, paclšáře, zářezky, nůžky, šoršálu nebožlábku, se neobejde žádný sklářský verštat.

Forma

Téměř každá sklářská huť má svoji formárnu, dílnu plnou hoblin a pilin. Voní tu bukové a hrušňové dřevo, na zdech visí rozličná dláta a pod rukama formařů tu vznikají originální formy na sklo. Dávají mu požadovaný tvar. Předák do nich vloží píšťalu s předfoukaným sklem, zadák sedící na štokrleti pod verštatem formu zavře a počká, než předák  sklo dofoukne. Před použitím se dřevěné formy namáčí. Mezi dřevem a rozžhaveným sklem vznikne vrstva páry a vyfouknuté sklo je pak dokonale hladké.

Tamprovna

Skláři jí někdy říkají lednice. Vyfouknuté sklo je potřeba opatrně ochladit o více než pět set stupňů Celsia, aby se vnitřním pnutím nerozprsklo nebo nepopraskalo. V tamprovně se postupně a rovnoměrně zchlazuje cirkulujícím vzduchem. Hotové výrobky se do tamprovny staví na rošty v několika patrech, takže po otevření dvířek to v ní opravdu vypadá jako když otevřete chladničku.

Krakle & bublina

Skláři používají mnoho technik úpravy skla. Krakle je jednou z nich. Rozžhavené sklo se vyválí v bukových pilinách a zchladí vodou. Popraská, ale nerozpadne se a jeho povrch získá zvláštní strukturu. Nebo když chtějí skláři dostat do skla bubliny, přidají do vody na jeho zchlazení sodu. K tradičním technikám patří rytí, pískování, ledování, výpal, leštění, broušení, řezání, leptání, matování, lazurování, malování, irizování, stříbření a mnoho dalších. Ale to už bychom vyprávěli jiný příběh…

Jazyk sklářské huti

Tajemné zkratky a cizí slova. Vyznáte se ve sklářské hantýrce? Slovník vám otevře náruč do denního života na huti.

Šichta & fajrumt

Mléčný závoj ranní mlhy teprve líně odkrývá vrcholky Lužických hor a ve sklářské huti už se dávno pracuje. Jako v mraveništi se to tu hemží od pěti ráno. V létě ještě dřív. Aby se mohlo jít domů, než se horko u rozpálené pece nebude dát vydržet. I proto musí skláři pořád a hodně pít. Doplňují, co vypotí za osmihodinovou šichtu. Šichta končí "fajrumtem" (Feierabend) okolo druhé odpolední.

Kleslo & pruba

Než sklářům začne den, sklářská pec už pořádně žhne. Sklo ve velké pánvi uvnitř pece se táhne jako kaše. Je už obarvené a zbavené všech nečistot. Ty se z povrchu skelné kaše stahují kleslem. Jakmile je nachystáno, udělá se pruba. Z pánve se na píšťalu nabere hmota skla a foukne se do ní. Aby se vidělo, kolik je v něm nečistot a vzduchových bublin.

Huťafle / huťky

Huťafle se dobře vykopávají, když do nich spadne rozžhavený střep. Kožené pantofle přetažené až přes nárt a s větracími dírkami jsou ideální obuví na verštat. Nekloužou na ochozené prkenné podlaze, chrání chodidlo před popálením a jen tak se nepropíchnou. Když předák nahoře na verštatu dupne huťaflí o zem, dává tím zadákovi pod sebou signál, aby otevřel bukovou formu. Sklo na píšťale je vyfouknuté a získalo svůj tvar.

Verštat

Taneční sál sklářů. Vyvýšené podium z dřevěných fošen kolem sklářské pece. Ráno před šichtou se podlaha verštatu poleje vodou. Smyjí se nečistoty z předchozího dne a začíná se nanovo. Kroky, otočky, dupání, je to vážně jako tanec. Předák udává tempo a ostatní se ladí podle něj. Nabrat sklovinu na píšťalu, předfouknout baňku, opracovat ji svalákem a předat mistru k dofouknutí. Zadák pod podiem mezitím už otvírá bukovou formu, ve které vzápětí v oblaku páry mizí sklo točící se na píšťale, teď už v rukou mistra.

Díra & zobák

Ať vás ani nenapadne hrozit sklářům peklem. Vysmáli by se vám. Koukají do něj dírou v peci celou šichtu. Když se zrovna nenabírá sklovina, díra se zavře plackou. Při práci se placka odsune a ze strany se přišoupne zobák. O jeho zářezy si sklář opře dlouhou píšťalu, kterou nabírá roztavené sklo z pánve uvnitř výhně. Aby ho dvanáctisetstupňový žár z pece nesežehl, zakryje se přitom díra zčásti santychlem.

PÍŠŤALA

Hlavní náčiní sklářů. V jejich rukou někdy vypadá spíš jako klarinet nebo pozoun. A pro to, co na ní pomocí lidského dechu z rozžhavené hmoty vzniká, míváme stejné nadšení, jako pro hudební tóny. Sklář musí vědět, jak do kovové píšťaly fouknout, aby skleněná bublina na jejím konci přesně vyplnila tvar bukové formy. Dlouze se nadechuje ústy a zkušeně dávkuje výdech. Podle velikosti a váhy toho, co chce vyrobit, si sklář volí i tloušťku píšťaly a náustek.

Truml

Úzká kruhová pícka umístěná v huti často mimo verštat. V ní se znovu rozžhaví již vyfouknuté sklo, na kterém je potřeba dodělat třeba hrdlo pro nalévání. Ostré okraje vzniklé po odpuku z píšťaly žárem v trumlu zase změknou, zaoblí se a kulatým šoršálem se pak může vytvarovat hubička nebo hrdélko.

Forma

Téměř každá sklářská huť má svoji formárnu, dílnu plnou hoblin a pilin. Voní tu bukové a hrušňové dřevo, na zdech visí rozličná dláta a pod rukama formařů tu vznikají originální formy na sklo. Dávají mu požadovaný tvar. Předák do nich vloží píšťalu s předfoukaným sklem, zadák sedící na štokrleti pod verštatem formu zavře a počká, než předák  sklo dofoukne. Před použitím se dřevěné formy namáčí. Mezi dřevem a rozžhaveným sklem vznikne vrstva páry a vyfouknuté sklo je pak dokonale hladké.

Burgulec

Neboli svalák, podle toho, že se v něm sklo sválí do hrubého tvaru, předtím, než se vloží do formy k dofouknutí. Bez svaláku a dalšího vercajku, jako šajpálky, kulmy, kapráku, paclšáře, zářezky, nůžky, šoršálu nebožlábku, se neobejde žádný sklářský verštat.

Tamprovna

Skláři jí někdy říkají lednice. Vyfouknuté sklo je potřeba opatrně ochladit o více než pět set stupňů Celsia, aby se vnitřním pnutím nerozprsklo nebo nepopraskalo. V tamprovně se postupně a rovnoměrně zchlazuje cirkulujícím vzduchem. Hotové výrobky se do tamprovny staví na rošty v několika patrech, takže po otevření dvířek to v ní opravdu vypadá jako když otevřete chladničku.

Krakle & bublina

Skláři používají mnoho technik úpravy skla. Krakle je jednou z nich. Rozžhavené sklo se vyválí v bukových pilinách a zchladí vodou. Popraská, ale nerozpadne se a jeho povrch získá zvláštní strukturu. Nebo když chtějí skláři dostat do skla bubliny, přidají do vody na jeho zchlazení sodu. K tradičním technikám patří rytí, pískování, ledování, výpal, leštění, broušení, řezání, leptání, matování, lazurování, malování, irizování, stříbření a mnoho dalších. Ale to už bychom vyprávěli jiný příběh…

Pangl

Sklářská lavice mistra skláře. Na její kovová ramena se dá píšťala položit po celé své délce. Mistr sklář se tak může soustředit na ty nejnáročnější techniky tvarování. Válí píšťalu po panglu a tvaruje třeba štýlky nebo dýnka kalíšků.

HEFŤÁK

Právě vyfouknuté sklo na píšťale není za co chytit a mistr sklář nemá času nazbyt. Aby se džbánu přidalo ouško nebo hrdlo, musí se rychle dostat z foukací píšťaly na heftovací píšťalu k mistrovi. Výměna se děje pomocí malého kousku skla (heftu) nalepeného na hefťákově krátké píšťale. Hefťák se přilepí na "dýnko" neboli dno skleněného tvaru na původní píšťale. V jednu chvíli je tak sklářský výrobek napojen na dvě píšťaly proti sobě, než se původní píšťala "odklepne" a je určena pro další náběr várky surového skla.

Vydejte se na dobrodružství spojená se sklem

VÝLETY za sklem

Objevujte další tváře Lužických hor