Naučná procházka „malou Paříží“, jak se kdysi přezdívalo městečku, rozsvícenému třpytem ověsků ze slavných Palmeho lustrů. Cestou si zahrajte paměťovou hru! Rozsvítí se vám v hlavě.
Ve dne v noci přístupná zahrada plná exotických rostlinných druhů ze skla od Pačinek Glass. V každé denní i roční době jiná, neopadavá a stále se rozrůstající.
Jídlo a pití u sklářské výhně. A třeba si zkusíte i na vlastní dech fouknout.
Sedět na zastávce na Práchni a přát si, aby autobus nikdy nepřijel. Paradox stvořený Šárkou Olivovou a jejími skleněnými lekníny.
Historie nejstarší sklářské školy, průřez tradicí ověskové lustrařiny, unikátní kousky z mezinárodních sklářských sympozií nebo třeba skleněná židle vyrobená Palmeho sklárnou pro indického maharadžu.
Skleněná hora z pohádek posazená do srdce oživené tradice sklářského řemesla v Novém Boru.
Propojení sakrálního prostoru se sklářským řemeslem a důkaz toho, že sklo je kousek nebe na zemi.
Stopětka na náměstí v Novém Boru. Místo, kde je k vidění historická i současná podoba zdejšího sklářství.
Doveze vás do Křišťálového údolí, za skláři a jejich dílnami. Jako blyštící se skleněný hrot létá napříč třemi regiony. Z drážďanského údolí přes Liberecko až do Českého ráje a zpět.
Sklo, které uteklo! Ze sklářských dílen do veřejného prostoru.
Z původního hřbitova zůstaly jen náhrobky podél hřbitovní zdi. Přes zelenou travnatou plochu hledí tiše a svorně na mladou lípu obkrouženou dubovou lavicí, symbolizující českoněmeckou sounáležitost navzdory všem minulým křivdám.
Za secesním průčelím velkolepého sídla Palmeho sklárny se téměř celé jedno století psala historie českého skla. Dnes se projdete už jen jeho ruinami. I v nich je ale stále cítit ozvěna slavných dní. Tiše a trpělivě čeká... na vás!
Nastoupá 118m převýšení a proveze vás hranicí mezi Ústeckým a Libereckým krajem. Dříve vozila sklo, dnes vozí poutníky toužící nabrat do dlaní třpyt sklářské historie.
Tady odpočívají skláři. Na jaře se v jehličí rozvoní rododendrony. Snad na důkaz toho, že bohatství minulosti lze, tak jako oheň ve sklářské výhni, znovu rozdmýchat.
Jen tak zlehka, na žízeň. Nízkostupňové pivo a skláři k sobě patří. Bez piva by sklo nemělo šťávu.
Je pro vás radost sledovat perfektně sehraný orchestr? V Novotny Glass Centrum v Novém Boru můžete nad specialitami místní restaurace Huť sledovat skláře přímo při foukání skla. Sklářské a brusičské dílny Novotny Glass Studio vděčí za svůj vzhled Bořku Šípkovi. V Novotny Glass Muzeu, které je součástí komplexu, si prohlédnete průřez tím nejlepším ze světového skla a v Novotny Glass Gallery si zdejší sklo i zakoupíte.
Kde vzniklo první české sklo? V Horní Chřibské, uprostřed Lužických hor! Zdejší sklářská huť má za sebou téměř 600letou historii, plnou zvučných sklářských jmen. Palme, Kittl nebo Henck - ti všichni pomáhali udržovat oheň ve sklářské výhni, rozpálené nepřetržitě více než půl tisíciletí. Před pár lety sice nejstarší huť v Čechách nakonec vyhasla, její žár však dodnes hřeje v srdcích chřibských patriotů.
Ve svojkovské sklárně vyrábí pan Haidl se synem přesné a archeologickými výzkumy doložené repliky skla, ze kterého kdysi dávno pili třeba bojovní Vikingové nebo staří Římané. Sklem ze zdejší hutě si můžete směle připít s hrdiny historických filmů.
Novoborská sklářská škola, nesoucí křehké řemeslo na svých bedrech již více
než sto padesát let.
Nejstarší sklářská škola v Evropě, založená samotnými kamenickošenovskými skláři a lustraři. Aby bylo dost tovaryšů pro sklářské mistry, aby se řemeslo nejen předávalo, ale i rozvíjelo. Ve stejném duchu se škola vede dodnes. Patří k nejlépe vybaveným na světě, je součástí prestižní sítě výběrových škol ASPnet pod patronátem UNESCO a funguje jako místo setkávání a spolupráce sklářských, ale i dalších uměleckých a řemeslných odborníků z celé Evropy.
